Když přišel promáč „Jestli To Strávíš…“ kapely HARMONY BAY, byl jsem z toho úplně paf. Něco podobného se neslyší každý den (viz.recenze). A protože se mi zamlouvala myšlenka, vytáhnout z dvoučlenné kapely (GravYY – škopky, Bob – kytara) rozumy, na které jsem byl sakra zvědavý, nachystal jsem sadu otázek, kluci bleskurychle a výživně odpověděli, no a nyní si můžete tohle interview přelouskat :-)…

Ahoj páni z Vysočiny! Zdravím vás z Kralup! Můžete prosím na úvod prozradit váš věk v poměru ke hraní + vaše zkušenosti, z jakých bandů jste vypadli a pod.?
Bob: Zdar Míďo! Náš věk - když chceš v poměru ke hraní, tak asi 1:1 - co si pamatuju, vždycky jsem na něco pískal, brnkal, bušil nebo něco podobnýho. Když to v člověku je, tak se tomu neubrání, i kdyby chtěl.
GravYY: Přesně tak. Já jsem ještě taky dost virtuózní hráč na nervy mejch rodičů… a to odmalička, ha, ha.
Bob: A bandy, z kterých jsme vypadli - bylo toho víc, ale nejvýznamnější byl asi PARRICIDE - tam jsem si spoustu věcí srovnal v hlavě - ať už kolem samotnýho hraní na nástroj, ale i kolem koncertování, komunikace mezi kapelama, atd..
GravYY: Za svou dosavadní „kariéru“ jsem zatím, z různejch důvodů, prošel asi 14-ti všemožnejma kapelama, který byly od deathu přes doom-black, punk, rock, grunge revival, folkrock, najazzlej projekt, až po tancovačkovou kapelu pro přivydělání si peněz. No ale i pro mě asi nejdůležitější bylo účinkování v PARRICIDE, kde jsem se začal pořádně hudebně realizovat. Jinak celkem detailně je, mimo jiné, naše hudební minulost popsaná na našem webu http://www.harmonybay.wz.cz.

Jak si troufáte odhadnout dobu vašich hudebních aktivit - 50, 60, krematorium :-)?
Bob: Jestli myslíš dobu směrem dopředu, tak to si vážně netroufám odhadnout - člověk nikdy neví…, ale jak tak na nás koukám, myslím, že už jsme toho spolu přestáli docela dost na to, abychom se jen tak rozhodli, že na to s… a prostě skončíme. Viděl bych to asi na to krematorium nebo v lepším případě na Mr.Parkinsona…
GravYY: Rozhodně ještě dýl než krematorium :-)!

Jaké jsou vaše největší hudební vzory?
GravYY: Rozhodně se nedá říct, že máme nějaký vzory. My se totiž nesnažíme hrát jako nějakej náš vzor, jak to dělá naprostá většina kapel, což je ve finále vlastně jen laciný napodobování nebo kopírování někoho. My si prostě jedem podle sebe a při skládání hudby se řídíme jen vlastním cítěním a vnímáním hudby, a to, co a jak z nás a kolem nás leze, z nás leze naprosto přirozeně, nezaujatě a bez ohledu na to, jestli „se to tak dělá“ nebo ne. Na záchodě z nás teda ty hnědý věci lezou sice taky přirozeně, ale asi dost podobným způsobem, jako z většiny lidí… ha, ha.
Bob: Na otázku ohledně našich hudebních vzorů se mi ještě nikdy nepodařilo odpovědět. Víš - kdybych chtěl jmenovat všechny muzikanty, kteří mě něčím oslovili, byl by tenhle rozhovor nechutně dlouhej, nikdo by ho nechtěl kvůli tomu ani číst a hlavně bys ho musel rozdělit aspoň do třech čísel vašeho „plátku“… Je spousta skvělých muzikantů naprosto ve všech hudebních stylech.

Nemůžu jinak, než-li se nyní vrhnout s otázkami na bubeníka (jakožto sám aktivní drtič škopků)… Dočetl jsem se, že poslední 3 roky hraješ na bicí minimálně 8 hodin denně. Člověče, jak to zvládáš? To musí být celkem maso. Čím se živíš, že se můžeš cvičení takto intenzivně věnovat?
GravYY: No, živím se fakt vším možným… Jsem typickej příklad všežravce a především masožravce… :-)! S těma 8 hodinama 3 roky to není až tak úplně přesný. Před asi 4 rokama jsem začal chodit na hodiny bicích k Romanu Sobotkovi, kterej je jeden z nejlepších bubeníků v republice a cvičil jsem 4 hodiny denně. Ale začal jsem mít čas na spánek jen tak 5,5 hoďky každej den. Po nějaký době jsem se začal probouzet už unavenej a zjistil jsem, že mě zaměstnání zdržuje od muziky, tak jsem dal výpověď a konečně měl čas na těch potřebnejch 8 hodin denně! To jsem praktikoval rok a fakt mi to hodně dalo! Pak jsem byl několik měsíců mimo kvůli zlámanejm nohám, no a poslední skoro dva roky cvičím 4-5 hodin denně. Tyjo, párkrát se mi ale povedlo i 13 hodin za den a to byl teprve masakr, ha, ha! A jak to zvládám? Hraní na bicí fakt miluju, takže to zvládám s nadšením!!! Bubnování je pro mě prostě i do budoucna jediná smysluplná činnost, který se chci naplno věnovat. No a bydlím zatím u rodičů, takže mám vlastně celkem minimální náklady a prachy do žádný ženský taky necpu, takže pohoda, ha, ha…

Je znát, jakým stylem zkoušíš? Máš půl hoďku na dvoutakt, další na čtyřtakt, atd.… podle toho, kolik rytmů hraješ, by stejně na víc nezbylo, nebo si prostě sedneš a jenom to vnímáš jako živou strukturu (prostě tlučeš dle nápadu a nálady – viz.můj případ)? A hraješ s metronomem? Zkrátka pomož prosím mladým a začínajícím bicmanům a poodhal tvé know-how…
GravYY: Rozhodně necvičím žádný rytmy, to je k ničemu. Při skládání hudby nebo komponování bicí linky se řídím vyloženě jen citem. Když něco složíme, tak u vzniklý pasáže nebo nápadu spočítáme doby a takty až úplně nakonec. Hraju vyloženě podle citu. Cvičím především techniku úderu jak rukou tak nohou, to je základ!!! Když máš špatnou techniku, pak ve finále ani fyzicky není vůbec možný spoustu věcí ani zahrát a nemyslím tím jen nějaký rychlý sypačky. Je potřeba všechno cvičit od pomalejch temp postupně k rychlejm, aby sis nezkurvil techniku. Strašně blbě se přeučuje špatně naučená technika! Ještě před cvičením je potřeba pěkně protáhnout šlachy jak na rukou, tak na nohou. Když tohle neděláš, včetně teda správnýho odpočívání ve správnou chvíli, může ti při intenzivním cvičení hrozit zánět šlach a to je pak kolikrát i konec s hraním vůbec!! Cvičím hodně etudy podle not a samozřejmě s metronomem, to je pro bubeníka nutnost! Když cvičím singly rukama, nejdřív hodinu rozehrávám prsty 2-4 takty pravá, pak levá. Prvních 10 minut v tempu 110 jen osminy, dalších 5 minut na střídačku osminy s triolama. Potom zvýším tempo na 130 a to samý, pak 150 a zase to samý. Během dalších 15-20 minut se dostanu tímhle stylem po pětiminutovkách, od 190 bez triol, k tempu 210, ve kterým začínám cvičit šestnáctinový etudy jak od pravý tak od levý ruky a postupně zvyšuju tempo až na 250 nebo 260. To už je pak šupec, ha, ha… Pak taky hodně cvičím dvojky a to různě i stahovaný po celý soupravě i se zapojením nohou. To je dobrý pro koordinaci, která je hodně důležitá a taky jsou na ní spousty učebnic a cvičení. Je potřeba právě mít každou končetinu nezávislou na tý další. Prostě dát každýmu údu vlastní mozek, ha, ha… No a s nohama je to podobný jak s rukama. Cvičím stejný etudy jak rukama od pravý i od levý, jen teda v nižších tempech. Pak i různý kvintolový cičení, kde je kombinace singlů a doublů a tak různě. Je toho fakt hodně, co se dá a má cvičit a to by bylo na hooodně dlouho! Takže důležitý věci: správnej posaz, správná technika úderu, správnej styl cvičení, protáhnutí šlach, metronom atd., no, hromada věcí :-)…

Vím, že vaše nástroje se hodnotou musí rovnat pokladu a tak by vyzníval celkem logický postoj: „Když jsem do toho vrazil tolik peněz, tak mám právo je žádat (i po troškách) zpět.“ Dá se hrát pro peníze? A dá se hrát bez peněz (benefice atd.)? Co váš postoj k D.I.Y. scéně?
Bob: Samozřejmě - hrát se dá na všechny způsoby, který si tady vyjmenoval. Ale kdybych chtěl hrát PRO PENÍZE, dělal bych to jinak než teď. Prolezl bych žebříčky hitparád, spoustu akcí a „tancovaček“, abych zjistil, co je zrovna IN a co lidi zrovna nejvíc baví a snažil bych se udělat nějakou „podobnou“ muziku s dobrou show. A úspěch a potažmo i „koruny“ jsou doma. Věřím, že by to zrovna takhle šlo - bohužel - a to mě FAKT trápí.
GravYY: To fakt není náš případ. Nástroje sice máme fakt dost kvalitní a drahý, ale rozhodně neděláme HARMONY BAY s vidinou stát se milionářem, i když by to nebylo nepříjemný, ha, ha…
Bob: Spousta kapel dneska kopíruje jedna druhou - jen proto, že ta první má úspěch a lidem to ani tak moc nevadí. Než by se zaposlouchali do „jiný“, třeba náročnější a zajímavější hudby, spokojí se se svým „tuc, tuc“ a jsou v pohodě, škoda…
GravYY: Vlastně i hodnota našich nástrojů potvrzuje i to, že chceme naší hudbu prezentovat v co možná nejlepším podání a s kvalitním nástrojem prostě docílíš i lepšího zvuku. A pak se taky nemůžeš divit, že třeba já tolik vysedávám a buším do škopíků, když to hraje způsobem, jakým to hraje, ha, ha…
Bob: Ale zpátky k otázce - když si přesvědčenej, že tvoje muzika je ta pravá, věříš jí a naplňuje tě, dá se hrát jakkoli - třeba i bez peněz - jen pro pocit, že i těch několik lidí dole pod pódiem pochopí a „stráví“ tvoji muziku a zažijou u ní to co ty, když ji hraješ…

Na jakých typech akcí nejčastěji hrajete a jaké typy lidí na vaše sety chodí? Samozřejmě rýpu do všech ortodoxních fanoušků jakékoli hudby. Že by něco jako omezenost = váš společný nepřítel? Bohužel si myslím, že nejméně tolerantní jsou právě ti ortodoxní. Setkáváte se často s nepochopením?
Bob: Hrajeme zatím spíš na HARD akcích - nevím - asi to tak cítíme – přece jen jsme z týhle muziky vyšli. Ale nevylučuju, že zkusíme oslovit i fanoušky z jiných oblastí - myslím, že by naše hudba mohla oslovit úplně každýho. A co se týče ortodoxních fanoušků - jasně, že se nám stalo, že přišel člověk, kterej řekl: „Hele, muzika fakt super, ale co ta show kolem? To bylo strašný…“ a naopak a různě podobně. Ale to si myslím, že je to dobře - každej si na naší hudbě najde něco a jestli dokáže tolerovat zbytek, to už neovlivníme. Rádi experimentujeme a myslím, že je škoda se omezit na tři akordy a jeden rytmus ve skladbě.
GravYY: Viděl bych to asi tak, že rozhodně se časem vyvrbí spousta ortodoxních fanoušků HARMONY BAY! Ti asi ale budou tolerantní naprosto ke všemu, ha,ha. No, když to tak vezmu, tak vlastně už o několika celkem ortodoxních fanoušcích YY vím! Jak říká Bob, setkáváme se s hodně různejma reakcema. Od nadšených, fandících, po rozpačitý, až „zatracující“, že hrajem bláboly bez hlavy a paty, že to nemá refrén, sloku a podobný klišé… každej prostě nemůže rozumět všemu. Fakt by mě nebavilo dělat primitivismy typu sloka, sloka, refrén, sloka, refrén, konec!

Na albu skvěle vyznívají samplované nástroje. Hodláte v tom pokračovat? Co takhle sehnat trumpetistu, pianistu, zažraného industrial týpka a DJ-je? No , tak naivní zase nejsem :-), ale byly alespoň pokusy? Zkoušeli jste někoho? Měl někdo zájem vstoupit do vaší harmonické společnosti?
Bob: Jasně, že zkoušeli - dřív jsme hráli pouze s žívýma muzikantama. Ale asi to je zrovna takhle správně. Jsou lidi, který by i chtěli hrát takovouhle muziku, ale ne úplně na to mají a pak jsou „druhý lidi“, který by na to i měli (i víc než na to), ale zase chtějí hrát - viz výše - třeba pro peníze - a to je peklo. Už jen to, že jsme se s Petrem potkali, považuju za dost „zázrak“ - máme DOST podobnej pohled na vnímání hudby a nejen hudby, těžko bychom hledali třetího…
GravYY: Musel by to bejt prostě stejně praštěnej úchylák jak my dva, ale samozřejmě by musel zároveň dost ovládat svůj nástroj, přece jen spousta partů nástrojů tahanejch ze sequenceru je celkem dost instrumentálně náročná! Bylo by asi super hrát všechno s živejma muzikantama, ale muselo by nás pak bejt tak 15 a to by bylo šílený! Nejhorší je práce s lidma. Čím víc lidí, tím víc problémů. Takhle nám to fakt maximálně vyhovuje. Nemusíme se na nikoho ohlížet, jestli se mu to, co skládáme, líbí, nebo jestli je to vůbec schopnej zahrát. Na sequencer je prostě stoprocentní spolehnutí a blbě ti do ničeho nežvaní :-)…

Když jsem na vás psal recenzi, tak jsem narážel na vaší „mnohavrstevnost“. Řeknu to upřímně, nazval jsem to zbytečnou komplikovaností. Je v tom holý záměr, nebýt přístupný masám :-), nebo se jedná čistě o váš vnitřní odraz? V prvním případě by mi přišlo škoda být dobrým muzikantem a zůstat nedoceněn. Neuvažovali jste o tom, šmidlat to jednodušeji a věnovat se více samplům?
GravYY: Ne, tak o tom jsme fakt neuvažovali! Vždyť by bylo strašně pokrytecký dělat muziku, která ze mě neleze upřímně, ale je taková, že vím, že bude přístupnější! Bohužel takových kapel je ale mraky… rozhodně ale nemáme jako motto bejt za každou cenu nepřístupní! Naše hudba je prostě obraz našich pravých upřímných JÁ a neřešíme, komu se to bude líbit a komu ne. Nám se to líbí a to je pro nás rozhodující!
Bob: Je to o tom, jestli chceš hrát primárně proto, abys byl přístupný masám nebo proto, aby tě to bavilo a uspokojovalo tě to. Jiný záměr v tom není. Myslím, že kdybychom to šmidlali jednodušeji a věnovali se více samplům, určitě bysme oslovili zase jinou oblast lidí - ale jestli větší, nebo menší…
GravYY: A jestli zůstanem nedoceněný nebo ne, to se teprve uvidí. Ale podle dosavadního vývoje to vypadá dost pozitivně a nadějně!

Když se tváříte jako mozky hudebně otevřené, je nějaká hudba, kterou nezkousnete? Ať už styl nebo pojetí, formu? Osobně jsem se nedopracoval pouze k dechovce (asi jsem furt moc mladý :-)) a ke country + veškeré „teplárny“ z rádia a to právě kvůli formě – zboží na zakázku pro roboty.
GravYY: Že by se v tobě klubal další ortodoxní fanoušek YY :-)? Ohledně nezkousávání to mám fakt hodně podobně! Dechna, kotlíci a hošíci taky není nic pro mě, ha, ha! Jak už jsme říkali, v každým stylu je spousta kvalitní hudby, muzikantů a skladatelů a ty oceníme. Ale v těchhle jmenovanejch záležitostech jsem nikoho takovýho nenašel a opravdu po tom ani netoužím, ha, ha…
Bob: V dechovce jsem několik let aktivně účinkoval - takže i tomu do jistý míry rozumím. A to ostatní co píšeš - i tam se dá najít občas velice kvalitní muzika. Máš pravdu, že zboží na zakázku pro roboty je fakt někdy síla. A o co je to horší, že se najde velká část lidí, který to nejen baví, ale ještě to vyhledávají. Tomu fakt nerozumím (asi jsem furt moc starý :-)).

O vašich textech jsem zaslechl cosi, jako že to jsou „archetypy archetypů“. Přibliž nám je blíž, prosím… proč? Jak? Na co? Poselství a tak…
GravYY: Příběhy, jak říkáme našim textům, píšu, jak já říkám, metaforou na druhou. Při psaní mám vždycky jasnou myšlenku, kterou si můj mozek převede do metafory a tu zmetaforizovanou podobu myšlenky ještě jednou i víckrát okamžitě zmetaforizuje… vypadá to zdlouhavě, ale tenhle proces mi v hlavě proběhne ve zlomku vteřiny a pak z toho jsou daný dvoj a vícesmysly. Příběhy píšu s tím, že chci rozvíjet posluchačovu/čtenářovu fantazii. Strašně rád totiž zkoumám myšlenkový pochody lidí… je fakt hrozně zajímavý poslouchat, co jiní v mých příbězích vidí a co si pod tím představujou! A tím, jak to jsou takový „nekonkrétní“ vícesmysly, v tom každej den můžeš vlastně vidět něco úplně jinýho, záleží na momentálním rozpoložení a stavu mysli. Tím pádem tě danej příběh těžko začne někdy nudit, nemyslíš? Fakt nemám rád takový ty plochý jednoznačný texty, kde je po prvním přečtení hned všechno jasný a nedá ti to možnost se nad tím víc zamyslet. A rozhodně komplikovanej styl příběhů koresponduje s naší komplikovanou muzikou. Určitě to ale není na škodu. Naopak! Právě že mi přijde, že posluchači jsou čím dál otevřenější, tolerantnější a přístupnější netuctovým věcem a vlastně i k proniknutí do naší náročný hudby a příběhů, když teda je vůle, je určitě potřeba IQ o něco větší, než má houpací kůň. No a IQ se, jak známo, obecně populaci logicky zvyšuje, takže to začíná vypadat, že HARMONY BAY jsou v pravej čas na správným místě!

Na závěr bych se rád zeptal, co vaše zážitky blízké smrti, UFO… neznámo a nereálno – jaký je váš postoj k této části reality, o které většina lidí nemá ani potuchy?
Bob: Docela jsem rád, že ses na tohle zrovna zeptal. Ale nemyslím, že takhle rozsáhlý téma lze rozebrat na několika řádcích rozhovoru v zinu - to spíš někdy prodiskutujem face to face.
GravYY: Přesně tak! O těchhle tématech se dá mluvit a rozebírat je fakt celý dny a noci. Jsou to ukrutně zajímavý věci a co si pamatuju, tak odmalička mě tahle tématika strašně lákala a přitahovala. Určitě je to právě umocněný tím, že vlastně k ničemu takovýmu nejsou pořádný hmatatelný důkazy a člověk je tvor zvědavej a já konkrétně jsem určitě jeden z nejzvědavějších lidí ve vesmíru :-)…

A co váš postoj k vnitřním přesvědčením (víra je slabé a nedostačující slovo). Jste stejně tolerantní, jako hudebně? Pokud ne, tak proč?
Bob: Tolerantní asi jo. Dál taky jindy a jinde…
GravYY: Záleží taky na tom, čeho se daný vnitřní přesvědčení týká a co je to za člověka, ke kterýmu mám nebo nemám bejt tolerantní a v čem všem a jak až dalece. Přeci jen co člověk, to originál a každej má a měl by mít svůj vlastní názor a přemejšlet o věcech vlastním rozumem. To je ale fakt další, důkladný pitvy hodný téma a bylo by lepší ho detailně rozebrat někde v klidu…

Díky moc za rozhovor! Doufám, že se setkáme!!! Na úplný závěr si dopřeju trochu toho klišé - váš vzkaz lidstvu, Zemi, civilizacím, bohům…
Bob: No hlavně těm bohům - Jestli To Strávíte, začnu ve Vás věřit!
GravYY: Já teda žádnýho boha neznám, takže nikomu takovýmu vlastně ani nemůžu nic vzkázat… no a lidstvo, Země, civilizace… všichni byste se měli nechat léčit, abyste věděli, do čeho jdete, když máte zájem o HARMONY BAY, ha, ha. Takže: vzhůru dolů, ať jsme z nejhoršího uvnitř…! Taky doufám, že se tam všichni setkáme!!!


Kontakt:
Web: http://www.harmonybay.wz.cz
E-mail: petr.harmony.bay@seznam.cz

 

Abc Míďa